Můj příběh začíná mým velkým snem. Už jako malá jsem milovala tanec a chtěla se stát profi tanečnicí a choreografkou. Vyhrávala jsem soutěže a plnila jsem si vše, po čem jsem toužila. A protože tanec byl má velká vášeň, rozhodla jsem se složit zkoušky na Taneční konzervatoř hl.m. Prahy. Pamatuji, jak si tehdy rodiče klepali na čelo, protože jsem balet vlastně nikdy nedělala. 😀 Nicméně jsem se tak rozhodla a během krátké doby mě čekaly přijímací zkoušky. Rodiče byli více nervózní než já a pamatuji si, jak jsem jim říkala: "Nebojte, já vždycky všechno zvládnu." A opravdu jsem se tam dostala (netuším jak se mi to povedlo), ale dnes už vím, že to bylo především nastavení mé mysli...
Během 4 let na škole, která byla fyzicky i psychicky hodně náročná jsem začala mít velké problémy s kyčlemi a přetrhla si svalový úpon v koleni. To byla pro mě konečná a musela jsem ze dne na den ze školy odejít.
Takže můj velký taneční sen se rozplynul.
Už z té konzervatoře jsem si bohužel odnesla to, že jsem byla stydlivá, nesebevědomá a taková, že jsem se bála se projevit a s tím, jsem nějakou dobu hodně "bojovala". Netrvalo to dlouho a já se opět ocitla "zpátky na scéně" a složila konkurz do taneční skupiny Yemiho AD a já se cítila opět jako ryba ve vodě...
Zdravotní problémy s kolenem mi ale po 2 letech nedovolovaly se posouvat tak, jak jsem chtěla a tehdy jsem si definitivně řekla, že si dám s tancováním "pauzu". Slovo "vzdát" nebo "skončit" jsem ve slovníku nenašla a ani nechtěla...
Absolvovala jsem obchodní akademii, šla na ČVUT, pracovala v pivotéce u mého bratra, dělala různé brigády za barem a tak nějak jsem stále hledala tu mojí cestu, ten můj nový velký sen.

Už od malička mě lákalo zahraničí...chtěla jsem zažít pracovní i životní zkušenost, a tak jsem si ve svých 20 letech sen konečně splnila a odcestovala společně ještě s kamarádkami do Egypta. Pracovala jsem nejprve jako animátorka, později jako Guest relation a Quality control manažerka v hotelu a starala se o hosty na dovolené. Určitou dobu mě práce vysloveně naplňovala, ale na druhou stranu... co si budeme...:D být zaměstnancem v egyptském hotelu není žádný med a často jsem se musela i o svoje práva dožadovat.

Po nějaké době jsem zjistila, že se pohybuji v začarovaném kolotoči a každý den dělám to samé. Neposunuji se dál, moje výplata je pořád stejná a motivace nulová. Sama jsem se přistihla kolikrát, jak fantazíruju nad tím vším, co bych chtěla zažít, kam bych se chtěla vydat a co vytvořit. Ale byly to pouze sny... Sama sebe jsem se tedy ptala: "Kde se vidíš za pět let?" A odpověď byla jasná. "Ne v téhle práci." Ale nedokázala jsem si představit nějakou tu jinou možnost, jak se zároveň posouvat, pracovat na sobě, mít ten ČAS cestovat, na své blízké, rodinu a zároveň pracovat na něčem svém, na něčem, co mi dává smysl. A uvnitř jsem cítila, že potřebuji růst...

Už delší dobu jsem uvnitř cítila, že toužím po něčem víc. Že jsem sice v Egyptě, ale nepřipadám si svobodná, spíše frustrovaná protože nemám žádný ČAS, když pracuji 6 dní v týdnu 10-12 hodin denně... Pamatuji si, že jsem byla často unavená a můj jediný den volna jsem buď prospala, nebo jen tak odpočívala a nabírala síly. A na zábavu nebo nějaké cestování vůbec čas nebyl.

Dnes už ale zpětně za každou zkušenost děkuju, prože mi právě daly možnost si ujasnit, že od života chci víc.

Takový ten moment toho zdravého naštvání přišel i v tu chvíli, kdy jsem odjela po půl roce na 14 dní domů na dovolenou (neplacenou samozřejmě) a vrátila jsem se o den později, než jsem měla se šéfem domluveno. Ale protože to záleželo na letenkách, tak se nic nedalo dělat a pamatuji si, jaký šílený "problém" to pro něj byl.
A stalo se to, že jsem do svého života přitáhla příležitost, která představovala vozidlo tam, kam se chci dostat.

Být svobodná, finančně nezávislá a mít čas v jednom. Pracovat odkudkoliv chci a z kteréhokoliv kouta na světě bez šefa za zadkem... Což v tu chvíli pro mě znělo jako sen. Rozhodla jsem se, že udělám vše proto, abych si ten sen splnila. A díky této příležitosti mám dnes tu možnost. (Pokud se také vnitřně cítíš podobně nebo tě podnikání láká, ale nevíš JAK na to, mrkni na můj projekt ).
Nějakou dobu trvalo, než jsem si podnikání zestabilnila a zautomatizovala. Bylo to jednoduche? Vůbec ne. Asi jako každé podnikání i toto vyžaduje konzistenci a vytrvalost. Ale já si stojím za tím,že pokud člověk VÍ, kam míří a má silné proč, vždycky si tam dojde.

A tak jsem si splnila svůj SEN svobodně podnikat odkudkoli, kde se aktuálně nacházím a dneska už VÍM, JAK NA TO. A to, že si člověk splní svůj sen je nádherné, ale mnohem větší naplnění nacházím ve zprávách, zpětných vazbách od dalších lidiček, kterým se také transformují životy a plní si své sny. 

Můj velký zlom nastal ve chvíli, kdy jsem se stala v roce 2019 maminkou. Nejen, že žena jako taková projde naprostou transformací...z dívky v Ženu...maminku……tak i díky následné pandemii, kdy zavřeli hranice a my se nenacházeli v Egyptě, ale v Čr a netušili, co bude, jsem potřebovala najít způsob, jak posunout svůj finanční termostat na mnohem vyšší úroveň, zvládnout a užít si roli maminky a zároveň se honem rychle zařídit v Čechách – v našem aktuálním domově.

Celkově rok 2020 pro mne byl velmi náročný a transformační ve všech ohledech…hodně mi vzal ale DAL mnohem mnohem víc.
V té době jsem objevila jak moc velkou vnitřní sílu jsem v sobě nosila a co všechno člověk dokáže zvládnout, když nemá jinou možnost. Vztahová krize se prohlubovala, zhubla jsem 8 kilo z původní váhy a já už nemohla dál čekat a začala jsem si své bloky aktivně řešit skrz terapie a aktivní práci sama na sobě díky které jsem si stoupla do své síly a plně si začala uvědomovat svou hodnotu, priority a už nenechala překračovat své hranice.

Dnes jsem za všechny zkušenosti vděčná, protože díky nim jsem dokázala více poznat sama sebe, poznala své dary, silné stránky a svou energii a toto nyní předávám dál dalším duším, které mají touhu růst a odkrývat plně svůj potenciál.

Jasně, změna a vykročení do neznáma bolí, ale je to čistě iluze naší mysli, která má tendenci nás udržet v komfortu. Ale já si stojím za tím, že co neroste, to vadne a naše duše uvnitř chtějí růst a žít v plném projevu a autenticitě.

A tak jsem se našla na své misi:

• Průvodkyně ženám na cestě k nezávislosti
• Mentoruji ambiciózní duše, které chtějí podnikat autenticky s využitím pákového efektu a automatizace v globálním měřítku
• Žiju život vědomé maminky a podnikatelky v jednom a inspiruji, že věci jdou dělat i jinak
• ....A zkrátka mě naplňuje předávat dál a inspirovat, jak žít život, ze kterého si nemusíš brát dovolenou

Náš vnější život je odrazem toho vnitřního a ač si to neradi připouštíme, jen my sami máme tu moc si tvořit svůj život. Tak ať stojí za to 😉

Životní úspěch nezávisí na podmínkách, které máme, ale na našich ROZHODNUTÍCH

Věřím, že jsem vás mým příběhem inspirovala a třeba v něm najdete i kus sami sebe.... moc vám všem držím palce na vaší cestě.

s láskou ♥

Niki