Můj příběh

 

Také byste některé vaše životní etapy nazvali "školou života"? - Ty, které třeba nebyly úplně nejlehčí, ale daly vám do života hodně?
Já mám takové etapy dvě. Stručně bych je nazvala - Taneční konzervatoř (aneb můj život baletky) a Egypt.

Můj příběh začíná mým velkým snem. Už jako malá jsem milovala tanec a chtěla se stát profi tanečnicí a choreografkou. Vyhrávala jsem soutěže a plnila jsem si vše, po čem jsem toužila. A protože tanec byl má velká vášeň, rozhodla jsem se složit zkoušky na Taneční konzervatoř hl.m. Prahy. Pamatuji, jak si rodiče klepali na čelo, protože jsem balet vlastně nikdy nedělala. :D Nicméně jsem se tak rozhodla a během krátké doby mě čekaly ony zkoušky. Rodiče byli více nervózní než já a pamatuji si, jak jsem jim říkala: "Nebojte, já vždycky všechno zvládnu." A opravdu jsem se tam dostala (netuším jak se mi to povedlo), ale dnes už vím, že to bylo především nastavení mé mysli...
Během 4 let na škole, která byla fyzicky i psychicky hodně náročná jsem začala mít velké problémy s kyčlemi a přetrhla si svalový úpon v koleni. To byla pro mě konečná a musela jsem ze dne na den ze školy odejít.
Takže můj velký taneční sen se rozplynul.
Už z té konzervatoře jsem si bohužel odnesla to, že jsem byla stydlivá, nesebevědomá a taková, že jsem se bála se projevit a s tím, jsem nějakou dobu hodně "bojovala". Netrvalo to dlouho a já se opět ocitla "zpátky na scéně" a složila konkurz do taneční skupiny Yemiho AD a já se cítila opět jako ryba ve vodě...
Zdravotní problémy s kolenem mi ale po 2 letech nedovolovaly se posouvat tak, jak jsem chtěla a tehdy jsem si definitivně řekla, že si dám s tancováním "dlooouhou pauzu". Slovo "vzdát" nebo "skončit" jsem ve slovníku nenašla a ani nechtěla...
Absolvovala jsem obchodní akademii, šla na ČVUT, pracovala v pivotéce u mého bratra, dělala různé brigády za barem a tak nějak jsem stále hledala tu mojí cestu, ten můj nový velký sen.

Už od malička mě lákalo zahraničí..něco tam zažít, a tak jsem si ve svých 20 letech sen konečně splnila a odcestovala společně ještě s kamarádkami do Egypta. Pracovala jsem nejprve jako animátorka, později jako Guest relation v hotelu a starala se o hosty a jejich problémy na dovolené. :D Psala jsem reporty, účastnila se meetingů v arabštině a měla za úkol vést tým lidí.  A já byla naprosto nadšená. Denně jsem byla v kontaktu s lidmi, hovořící různými jazyky a já jim všechno zařizovala a kontrolovala, zda je vše v pořádku. Určitou dobu mě práce vysloveně naplňovala, ale na druhou stranu... co si budeme...:D být zaměstnancem v egyptském hotelu není žádný med a často jsem se musela i o svoje práva dožadovat.

Po nějaké době jsem zjistila, že se pohybuji v začarovaném kolotoči a každý den dělám to samé. Sice se posunuji dál, ale moje výplata je pořád stejná a motivace nulová. Sama jsem se přistihla kolikrát, jak fantazíruju nad tím vším, co bych chtěla zažít, kam bych se chtěla vydat. Ale byly to pouze sny... Sama sebe jsem se tedy ptala: "Kde se vidíš za pět let?" A odpověď byla jasná. "Ne v téhle práci." Ale nedokázala jsem si představit nějakou tu jinou možnost, jak se zároveň posouvat, pracovat na sobě, mít ten ČAS cestovat, na své blízké a zároveň pracovat na něčem svém, na něčem, co mi dává smysl.

Už delší dobu jsem uvnitř cítila, že toužím po něčem víc. Že jsem sice v Egyptě, ale nepřipadám si svobodná, protože nemám žádný ČAS, když pracuji 6 dní v týdnu 10 hodin denně... Pamatuji si, že jsem byla často unavená a můj jediný den volna jsem buď prospala, nebo jen tak odpočívala a nabírala síly. A na zábavu nebo nějaké cestování vůbec čas nebyl.

Dnes už ale zpětně za každou zkušenost děkuju, prože mi právě daly možnost si ujasnit, že od života chci víc.

Takový ten moment toho zdravého naštvání přišel i v tu chvíli, kdy jsem odjela po půl roce na 14 dní domů na dovolenou (neplacenou samozřejmě) a vrátila jsem se o den později, než jsem měla se šéfem domluveno. Ale protože to záleželo na letenkách, tak se nic nedalo dělat a pamatuji si, jaký šílený "problém" to pro něj byl.
A stalo se to, že jsem do svého života přitáhla příležitost, která představovala vozidlo tam, kam se chci dostat.

Být svobodná, finančně nezávislá a mít čas v jednom. Pracovat odkudkoliv chci a z kteréhokoliv kouta na světě bez šefa za zadkem... Což v tu chvíli pro mě znělo jako sen. Rozhodla jsem se, že udělám vše proto, abych si ten sen splnila. A díky této příležitosti mám dnes tu možnost. (Pokud se také vnitřně cítíš podobně nebo tě podnikání láká, ale nevíš JAK na to, mrkni na projekt ).

Každý ten krok v životě, který uděláme má svůj skrytý smysl a i to, že natrefíme na člověka, příležitost, cokoli... má svůj velký význam a může nám to otevřít dveře někam, kam se třeba toužíme dostat :) Proto mějme hlavu i oči otevřené dokořán...

Dnes žiju v oblasti Marsa Alam a po boku mám úžasného přítele a mou lásku - Mahsouba, který žije svůj sen a je profi instruktorem Kiteboardingu. A já dnes nalezla svou novou vášeň - kiting, kterou dnes sdílíme spolu a máme ještě velké sny, plány a vize... ale o tom třeba někdy příště :) 

Vnímám dnes už i tu transformaci, která se za poslední rok a půl udála, a to především díky osobnímu rozvoji, který jsem začala studovat do hloubky. Baví mě procházet kurzy, studovat úspěšné lidi tu teorii pak dávat do praxe. A pak člověk sám na sobě zaznamenává obrovské pokroky a zjišťuje, že doopravdy všechno jde když se chce. Ohromně mě baví inspirovat ostatní k tomu, aby si svoje cíle také plnili. Ráda předávám know how a pomáhám zas dalším, kteří byli v podobné situaci a touží po tom začít podnikat ale neví si rady. Proč? Protože jsem našla ten způsob, jak toho dosáhnout a nechci si to nechávat pro sebe a vím, že  tím můžu pomoct hodně lidem.

Začalo mi to dávat větší a větší smysl a uvědomila jsem si, že doopravdy náš vnější život je odrazem toho vnitřního a ač si to neradi připouštíme, jen my sami máme tu moc si tvořit svůj život. Tak ať stojí za to ;) a jak říká moje kamarádka a mentorka..Životní úspěch nezávisí na podmínkách, které máme, ale na našich ROZHODNUTÍCH.

Věřím, že jsem vás mým příběhem inspirovala a třeba v něm najdete i kus sami sebe.... moc vám všem držím palce na vaší cestě.

 

s láskou ♥

Niki